Historie knihovny

 

   Městská knihovna Šternberk je nejstarším  kulturním  zařízením ve městě a v současné době  druhou  největší městskou knihovnou v Olomouckém okrese. Už v minulosti patřila i k nejlepším zařízením tohoto druhu nejen na Olomoucku, ale i v síti knihoven českých zemí.

   Začátky knihovnictví ve Šternberku spadají do 2. poloviny 19. století. Souvisejí s politickým vývojem v zemích habsburské monarchie, jejíž  součástí byly země Koruny české od roku 1526. V roce 1867 se monarchie rozdělila na Rakousko-Uhersko a byla vydána nová, tzv. prosincová ústava, která uzákoňovala některá občanská práva a na základě ustanovení spolkového zákona umožňovala zakládání různých spolků, a to nejen německých, ale i českých. V našich zemích nastal pak nebývalý rozmach spolkové činnosti; po pádu Bachova absolutismu  se uvolnil též veřejný život, takže bylo  možno vydávat české noviny a knihy ve větší míře. Byly zakládány české knihovny, spolky čtenářské, pěvecké, divadelní, tělovýchovné, dělnické i jiné. V jejich rámci se čeští vlastenci soustředili na osvětovou činnost a posilování národního sebevědomí, povznesení kulturní úrovně českého národa i posílení jeho hospodářské úrovně.

    V tehdy německém Šternberku byla založena německá knihovna již v roce 1865. Vznik české knihovny byl bezprostředně spjat se založením prvního čtenářského spolku Moravan 11. listopadu 1883. V březnu 1884 byl spolek přejmenován na Čtenářsko-pěvecký spolek Moravan.  Ustavující schůze se konala v rohovém domě č. 10 na dnešním náměstí Svobody (dříve Zircusplatz, No 10).  Dům tehdy patřil Rolnické záložně v Hnojicích. Do roku 1893 měli Češi v tomto domě svoji spolkovou místnost s knihovnou a malou čítárnou. Spolková knihovna vznikla svépomocně (z darů občanů i jiných spolků). Ve čtrnáctitisícovém městě  žila tehdy necelá stovka Čechů.  Ti se spolu s Čechy z okolí města pravidelně scházeli ve spolkové místnosti na přátelských besedách; zde se česky mluvilo, zpívalo, recitovalo, konaly naučné přednášky, předčítalo z volně zde vyložených knih. Později pořádali Češi také národní slavnosti, společné výlety do okolí, večírky, zábavy, koncerty, začalo se hrát i divadlo.  Finanční výtěžek z některých akcí byl věnován na nákup nových knih a předplatné časopisů. V roce 1908 se Moravan začlenil do místního odboru olomoucké Národní jednoty, od té doby byla  knihovna  tímto  vlasteneckým českým spolkem podporována.  V letech 1. světové války (1914-18) byla spolková činnost přerušena.

   Nově vzniklá samostatná Československá republika podpořila rozvoj knihovnictví, kronikářství a osvěty již  jedním ze svých prvních zákonů  z roku 1919 (Masarykův zákon knihovní).  Masarykův zákon o veřejných knihovnách obecních se stal základem velkého rozvoje knihoven obecních, které mohly vycházet ze zkušeností knihoven spolkových.  Zákon pamatoval nejen na budování různých typů knihoven (žákovské, učitelské, studijní fakultní, knihovny speciálním zaměřením…), ale též na záležitosti jejich provozu a odborné knihovnické vzdělávání (Státní knihovnická škola). Přes řadu problémů nového státu a za doznívající poválečné krize i světové hospodářské krize let třicátých, spojených s nástupem fašismu,  se  u nás knihovnictví a osvěta úspěšně rozvíjely. Také knižní fond šternberské spolkové knihovny se rozrůstal. V  roce 1930 se spolková hraničářská knihovna stala veřejnou českou knihovnou, nadále podporovanou Národní jednotou.

     Tragickým historickým mezníkem pro celý národ se stala mnichovská dohoda čtyř evropských velmocí - Německa, Itálie, Anglie a Francie. Bez účasti Československa zde bylo rozhodnuto vyhovět požadavkům Adolfa Hitlera, aby naše pohraničí s převahou německého obyvatelstva připadlo Říši. Šternberští Češi museli během 24 hodin odejít z města. Během kvapné evakuace rodin, ale i českých škol a spolků byly pravděpodobně ztraceny nebo zničeny rovněž protokoly ze schůzí šternberské Národní jednoty z let  1922-1938, takže tato léta představují téměř informační vakuum o zdejším kulturním i společenském životě.   Jen část knižního fondu české veřejné knihovny se podařilo předat do českých vesnic v okolí, zbytek byl zfanatizovanými  Němci zničen.

   Po skončení 2. světové války  (1939-1945)  byla  česká knihovna  ve městě obnovena, ale ocitla se opět na úplném začátku, neměla jedinou knihu.  Neloajální německé obyvatelstvo bylo během února - října 1946 z města odsunuto, přicházeli novoosídlenci z různých koutů Čech, Moravy, Slovenska, ale i Volyně.  České knihovně byly přiděleny místnosti v nárožním domě v dnešní ulici Československé armády 19, kde bývalo  dříve německé muzeum a knihovna (od r. 1953  Dům osvěty,  od 11.11.2011 je zde muzeum Expozice času). Díky pomoci občanů a sbírkám knih se začalo již v prosinci 1945 opět s půjčováním knih a časopisů.

  Kromě tradiční knihovnické práce knihovna vždy připravovala a organizovala ve městě kulturně výchovnou a osvětovou činnost. Pro  rozrůstající se knižní  fond  musela stále hledat  vhodnější umístění. Během své historie měla šternberská knihovna sídla na různých místech ve městě (v letech 1883-1893  v č. 10 na dnešním náměstí Svobody , 1893-1913 v ulici  Krátké  1 /tehdy dům p. J. Houšteckého/, 1913-1930 se tísnila ve světničce Národního domu v Olomoucké ulici 68 /dnešní Lidovka/, 1930-1938 jí poskytl azyl Masarykův dům sociální péče v Obloukové ulici,  1945-1989  dům ČSA 19 /někdejší Dům osvěty/, 1989-1991 přízemí restaurace Slovanský dům /Slovan/,  1992-1997 prodejna a skladiště v přízemí domu ČSA 1).  Od 5. října 1998  má  šternberská knihovna stálé a důstojné umístění v někdejším Odbo-rovém  domě Chronotechny Prim (Masarykova 20).

   Rozvoj knihovny byl poznamenán také různými reorganizacemi knihovnictví. V roce1964 se stala šternberská knihovna v rámci experimentu první střediskovou knihovnou pro obce regionu v  naší republice. Znamenalo to pro ni především prohloubení spolupráce mezi knihovnami a ostatními kulturními organizacemi podle Jednotného plánu kulturně výchovné činnosti, kulturně metodickou pomoc při práci se čtenářem a celou řadu dalších úkolů navíc, včetně nákupu a zpracování  knihovních fondů i pro místní knihovny. Časem se počet poboček šternberské střediskové knihovny z původních devatenácti snížil, neboť docházelo k integraci národních výborů. Knihovnické pobočky v okolí postupně zanikly nebo se osamostatnily.

    V souvislosti s uplatňováním tzv.nové vyučovací koncepce na našich základních školách (od počátku školního roku 1976/77) se staly kulturně výchovné akce knihovny součástí  celoročního plánu Kultura mládeži, a tak se také prohloubila spolupráce knihovny se všemi šternberskými školami. Knihovna uzavírala jednoroční písemné dohody s ředitelstvími škol a uskutečňovala kulturní akce dle jejich návrhu (literární besedy, návštěvy filmových a divadelních představení, zájezdy apod.) S prvními návštěvami knihovny nebylo zapomenuto ani na školy mateřské.

   Práce šternberské knihovny byla v minulosti několikrát oceněna na úrovni okresu nebo kraje, pracovnice šternberské knihovny si však z dobových uznání dodnes nejvíce cení Čestného uznání ministerstva kultury za úspěchy v kulturní činnosti, mimořádnou iniciativu při uplatňování nových forem práce a aktivní práce na rozvoji českého knihovnictví, jež obdržela v květnu 1968.

    V roce 1981 se v rámci centralizace stala zdejší knihovna součástí Okresní knihovny Olomouc. Po zrušení tehdejších  okresů v roce 2002  přestala být šternberská knihovna  jejím pracovištěm a stala se  od 1.1. 2003 součástí Městských kulturních zařízení (MKZ), příspěvkové organizace,  jež zahrnovala v jednom organizačním celku (se společnou administrativou a ekonomikou) také Městský klub (Masarykova 20)  Galerii Šternberk (Radniční 3), Tylovo divadlo (Masarykova 2)  a kino Oko  (náměstí Svobody 7). Městská knihovna ve Šternberku je neziskovou organizací podporovanou městem. V rámci jeho vize optimalizovat síť městských kulturních zařízení bylo rozhodnuto vybudovat multifunkční centrum v  sídle Městského klubu.

    Komplex budov dnešního Kulturního domu na nároží dnešní Masarykovy a Krampolovy ulice tvoří tři průchozí budovy různého stáří i architektonických kvalit. Nárožní objekt s věžičkou z roku 1900, jenž byl původně německým spolkovým domem, je nyní památkově chráněný.  K němu byla v roce 1905 přistavěna rozlehlá tělocvična (v dnešní Krampolově ulici), její prostor nyní zabírá multifunkční sál se zázemím a  doprovodnými funkcemi. Novější  přístavba  v Masarykově ulici byla architektem inženýrem Vladimírem Kalivodou st.  z Valašského Meziříčí realizována  v  letech 1977-85.   Její nadčasové architektonické řešení    (včetně interiérů)  byly  po řadu  let pýchou Šternberanů.  Průběžné pozdější menší úpravy se dotkly většinou využití vnitřních prostor.

   Poslední rozsáhlejší stavební rekonstrukce tohoto komlexu byla započata v září 2013 (bourací práce).  Vyžádala si přestěhování knih  z budovy Městského klubu  do upravených náhradních prostor bývalé školní družiny pro ZŠ Hrubého (v ulici Komenského 9).  Stavební práce prováděla firma Stavební společnost Navrátil, s.r.o. z Prostějova podle předem zpracovaného časového harmonogramu celé akce.  Generální rekonstrukce se  týkala  exteriéru i interiéru  celého komplexu budov. Byla zateplena fasáda a střecha, vyměněna okna i dveře, vybudována nová elektroinstalace, vzduchotechnika, osvětlení, akustika, změnil se systém vytápění.   Novinkou v areálu se stal velký  multifunkční kulturní sál se zazděnými okny a výsuvným stupňovitým hledištěm. Pracovnice knihovny uvítaly vybudování výtahu do 1. poschodí v místě jednoho ramene původního schodiště. Městská kulturní zařízení v té době  vyhlásila akci Kup si kus historie, dej budoucnost knihovně.  Za certifikát v hodnotě 500 Kč mohli zájemci  obdržet speciální kachle z eloxova-ného hliníku v  zlatavých barvách několika odstínů, jimiž  byly dříve obloženy stěny a strop velkého sálu.  (Byly to tytéž kachle, které zdobily  interiéry stanic pražského metra A.)  Rekonstruovány  byly také další prostory: vestibul, šatny, kanceláře knihovny  i menší kulturní sály a jejich zázemí.  Posléze  prošly  rekonstrukcí i dvůr dnešního Kulturního domu, parkoviště i obě blízké ulice - Masarykova a Krampolova - nakonec i restaurační zařízení Primka–Šnyt v přízemí Kulturního domu. Knihovna  se přestěhovala  z adresy Komenského 9 zpět na Masarykovu 20  opět s pomocí ochotných dobrovolníků.

  Konečná částka celé investice byla zhruba 80 milionů.  Slavnostní otevření zrekonstruovaného Kulturního domu probíhalo ve dnech  16.-18.října 2015.

    Obě oddělení Městské knihovny Šternberk (pro dospělé i pro děti a mládež) jsou vybavena novým knihovnickým nábytkem i počítačovou technikou. V oddělení pro dospělé čtenáře byla nově zřízena čítárna se studovnou. Moderní knihovna v  příjemných estetických prostorách je  schopna uspokojit náročné požadavky uživatelů  všech věkových kategorií. Její  kulturní a  vzdělávací programy zahrnují různé přednášky, besedy, výstavy, soutěže, projekty, ankety aj.  Některé akce jsou určeny  rodičům s dětmi předškolního věku (BOOKSTART) a mateřským školám, jiné žákům(Knížka pro prvňáčka)  a studentům  místních  základních a středních škol, obecně mládeži i všem dospělým. Kromě tradiční knihovnické práce - včetně meziknihovní výpůjční služby - nabízí šternberská knihovna svým uživatelům také přístup k internetu, informační, biografické služby a různé vzdělávací pořady. Používaný knihovní systém Clavius  umožnil Městské knihovně Šternberk začlenění do otevřené sítě veřejných knihoven v ČR. Od roku 2013 mohou čtenáři používat také mobilní on-line katalog – Smartkatalog.

V roce 2022 naše knihovna zakoupila pomocí dotace VISK3 nový knihovní systém Tritius. Stávající systém Clavius již byl zastaralý, zakoupený v roce 2007, bez administrátorské podpory a aktualizací. Nový systém funguje formou hostingu, má nové funkce, které potřebujeme v knihovně, získali jsme nový uživatelsky přívětivý webový prohlížeč, který čtenářům umožňuje prodlužovaní, rezervace a odložení z poličky. Také Knihovna města Olomouce a  její pobočky mají Tritius, tedy spolupráce mezi námi a naší regionální knihovnou je jednodušší. Systém Tritius byl spuštěn v červenci 2022.

 

Děkujeme za zpracování paní Vlastě Hlůzové