Zájezdy do divadla
30.3.
Chvilky
Příběh o mladé ženě, studentce Anežce, jejíž současný život patří celé její rodině a blízkým, jen ne jí samotné. Divadelní adaptace stejnojmenného filmu z roku 2018 se ujme sama autorka Beata Parkanová.
Snaží se pomáhat všem, kteří to potřebují a dostát slibům, které jim dala. Přeje si, aby vzájemné vztahy s rodinou a s partnerem byly dobré a klidné, a to i za cenu toho, že ona sama bude dělat ústupky, včetně vyhýbání se případným sporům. Neuvědomuje si ale, že onen pomyslný klid je klidem před bouří, která musí dříve či později přijít. Během jednoho kalendářního roku tak Anežka zažívá se svými nejbližšími zdánlivě obyčejné chvilky. Avšak problémy se postupně hromadí, až jí nakonec přerostou přes hlavu.
Autorkou a režisérkou příběhu o dívce, která se snaží vyjít všem vstříc, při tom ale ztrácí to nejdůležitější, sebe samu, je Beata Parkanová. Tato absolventka FAMU se nejprve věnovala spisovatelství, přičemž zpočátku cílila především na dětské čtenáře. Následně si zkusila i scenáristiku, aby v roce 2018 natočila svůj scenáristicko-režijní filmový debut Chvilky. Do hlavní role obsadila Jenovéfu Bokovou, která za svůj výkon získala Českého lva i Cenu české filmové kritiky. Film jako takový se pak dočkal uvedení na karlovarském filmovém festivalu a nyní ho čeká i premiérové divadelní zpracování v režii samotné autorky.
Délka představení: cca 1 hodina 25 minut, bez přestávky
27.4.
Sugar
Příběh o dvou muzikantech na útěku, gangsterech a milionářích. Na den svatého Valentýna roku 1929 se dva muzikanti Joe a Jerry připletou gangsterům do cesty a musí rychle zmizet. Převlečení za ženské muzikantky se s dámskou kapelou vypraví hrát na Floridu, aby se ukryli před mafiány.
V kapele s nimi hraje okouzlující zpěvačka a hráčka na ukulele jménem Sugar, do které se oba pánové v dámských šatech bezhlavě zamilují.
Světoznámý muzikál, který vznikl podle scénáře k filmu Někdo to rád horké, měl premiéru v roce 1972. Nesmrtelná komedie plná humoru je na českých a zahraničních jevištích oblíbeným titulem. V Moravském divadle Olomouc bude muzikál Sugar uveden po deseti letech v režii Marka Davida.
Libreto: Peter Stone
Podle scénáře k filmu „Někdo to rád horké" Billyho Wildera a I. A. L. Diamonda
Podle příběhu Roberta Thoerena
Hudba: Jule Styne
Texty písní: Bob Merrill
Muzikál SUGAR je uváděn po dohodě s Concord Theatricals Ltd. jménem Tams-Witmark LLC. www.concordtheatricals.co.uk
Spoluúčinkuje sbor, orchestr a balet Moravského divadla Olomouc
Děkujeme společnosti dance-shop.cz za poskytnutí slevy na stepovou obuv.
Délka představení: cca 2 hodiny 40 minut, 1 přestávka
25.5.
Zvoník u Matky Boží
Paříž v době vlády Ludvíka XI. je domovem krásné, svobodné a volnomyšlenkářské dívky Esmeraldy, jež je rozvášněným davem pronásledována jako čarodějnice. Útočiště nalezne ve zdech chrámu Notre-Dame de Paris.
Ve zdejších temných chodbách žije kněz Frollo, člověk, který celou svou existenci směřuje k absolutnímu ideálu čistoty a pravdy, a proto se se vší silou uzavírá před láskou k ženě. Přesto se do mladé Esmeraldy zamiluje, a nakonec zradí vše, co mu bylo svaté. Sokem v lásce je mu nejenom kapitán Phoebus, kterého miluje sama Esmeralda, ale také Quasimodo, znetvořený zvoník, jehož jeho okolí považuje za stvůru a démona. Adaptace jednoho z největších a nejslavnějších děl období romantismu – Chrámu Matky Boží v Paříži od Victora Huga, bude jedním z vrcholů činoherní sezony. Román se od svého vydání roku 1831 sice dočkal celé řady zpracování a adaptací, ale na činoherních scénách se objevuje pouze sporadicky. V historii samostatné České republiky byl jako činohra uveden pouze v Hradci Králové, na Kladně, v Ostravě a v Pardubicích. V Olomouci ožije tento nesmrtelný příběh lásky pod režijním vedením uměleckého šéfa souboru Romana Vencla. Ke spolupráci byl přizván i jeden z nejlepších choreografů bojových scén u nás Petr Nůsek, který s námi v minulosti spolupracoval např. na Robinu Hoodovi nebo Cyranovi z Bergeracu.
Délka představení: cca 2 hodiny 30 minut, 1 přestávka
Odjezdy ze Šternberka z následujících nástupních míst:
18:00 - Olomoucká - Tesco
18:05 - U nemocnice, Sadová zast.
18:08 - Dvorská
18:11 - Masarykova ulice
18:40 - příjezd za divadlo, Olomouc
Odjezd autobusu zpět do Šternberka se řídí délkou jednotlivých divadelních představení.
Historie zájezdů do divadla v Olomouci
Již koncem 50. let začala jezdit společně skupina divadelních přátel do Olomouce na představení tamního divadla - dříve Státní divadlo O. Stibora Olomouc (1920–1990 ), od roku 1990 Moravského divadla.
V r. 1959 převzalo město Šternberk do své správy bývalý Okresní dům osvěty na tř. ČSA.
O dva roky později došlo k jeho sloučení se Závodním klubem n. p. Chronotechna a závodními kluby ostatních šternberských závodů a vytvoření Spojeného závodního klubu n. p. Chronotechna Šternberk, který se stal hlavním organizátorem kulturního dění ve městě. Nově vzniklá organizace začala mj. pořádat autobusové zájezdy do divadel mimo Šternberk, nejčastěji do olomouckého divadla.
Tylovo divadlo ve Šternberku
Budova Tylova divadla byla postavena v roce 1922 v dnešní Masarykové ulici jako Kino Saxinger. Jednalo se o patrovou podlouhlou budovu na obdélníkovém půdoryse, delší část do dnešní Kollárovy ulice. Na kratší straně obrácené do Masarykovy ulice byl malý přístřešek podpíraný úzkými sloupky, na němž byl nápis Saxingers Lichtspielhaus.
Kino zde fungovalo až do konce druhé světové války a po jejím skončení bylo převedeno do majetku města. Od roku 1952 zde byl dočasně sklad obilí.
V místních orgánech Městského a okresního národního výboru vykrystalizovalo v říjnu 1953 rozhodnutí poskytnout tuto budovu divadlu. V dvorní části byla přistavěna přízemní přístavba, v sále orchestřiště, které později bylo uzavřené a sloužilo jako předscéna.
Adaptován na šatny pro vystupující byl i sousední dům v Kolárově ulici. Sál měl kapacitu 574 míst. Divadlo bylo slavnostně otevřeno 8. května 1955 Prodanou nevěstou od Bedřicha Smetany.
V roce 1957 byla přistavěna v rámci akce „Z přízemní“ přístavba vchodu do Masarykovy ulice. Divadlo fungovalo nejen pro ochotníky, ale i pro zájezdní představení divadel hlavně z Olomouce a Opavy. Během druhé poloviny 20. století divadlo sloužilo častěji i pro další společenské akce jako koncerty, akademie, besídky apod.
Od sedmdesátých let se zde promítaly i filmy. Žádná zásadní rekonstrukce nebyla od otevření divadla vykonána, budova začala pochopitelně chátrat a její vybavení značně zastaralo. Město si nechalo vypracovat studii, ve které byly odhadnuty náklady renovace na 70 milionů korun. Jako jeho provozovatel bylo nuceno objekt z technických důvodů v roce 2008 uzavřít. Pro investici do divadelního prostoru byl vybrán projekt nového multikulturního centra v Kulturním domě, a proto městští zastupitelé schválili prodej nemovitosti soukromníkovi, což se v roce 2010 i stalo.
Ve Šternberku má bohatou historii a dlouhou tradici sahající do období první republiky české ochotnické a loutkové divadlo. Na tuto tradici českého divadla z období mezi dvěma světovými válkami po roce 1945 navázali divadelní ochotníci i loutkaři - Divadelní kroužek Národní jednoty Libuše, Jednota divadelních ochotníků, Kašpárkova družina, Loutkářský soubor Kašpárkova divadla. Domovskou scénou se stalo Kašpárkovo divadlo, které v roce 1949 bylo zprovozněno v původním zchátralém sále hostince U Bacchuse. Kronika města Šternberka udává, že v letech 1946 – 1958 uvedlo Kašpárkovo divadlo 63 her s 310 ochotníky a 53 000 návštěvníky. Mezi režiséry ochotnické scény patřili mj. otcové našich známých hereček Hany Macuichové a Lenky Kořínkové.
Koncem 50. let začaly ochotnické soubory loutkařů i divadelníků zanikat. Důvodem byly politické a organizační změny ve společnosti (zatýkání některých ochotníků), rostoucí konkurence kina a televize. V 60. letech se divadelní scéna rozšířila o sál pro 100 návštěvníků v Domě osvěty – vzniklo komorní Divadlo 100, kde se prezentovala mladá kulturní generace - studentská divadla, mladé hudební skupiny, přednáškové večery, gymnasiální recitační kroužek, komponované hudební pořady.
V době koncem padesátých let minulého tisíciletí se právě začala psát tradice organizování zájezdů do divadla v Olomouci a tato tradice trvá až do současnosti.
[Použitý zdroj: Vlasta Hlůzová: Stopami šternberské historie, Šternberk 2011, 2. Vydání]